Zbultran

Jediný letní pravidelný festival keltské hudby v Praze Vyšehradské keltování je za námi. Pořádal ho, stejně jako minule, známý skotský dudák Václav Rout.

Na Vyšehrad jsme se dopravili metrem a pěšky. Nemuseli jsme hledat místo na parkování a tak jsme přišli včas. Dokonce se mi povedlo vyfotit scénu zhora (tam už se po začátku nesmí). Zrovna zvučili Bran. Vyráželi totiž na další keltskou akci. V období kolem Lughnasadu je jich přehršel. Všichni Keltové totiž rádi slaví a začnou klidně týden před astronomickým termínem a pokračují i týden po.

Přesně ve 12 hodin nastoupili The 1st Czech Pipes and Drums a zahájili festival – video. Po nich pokračovali Bran, kteří druhý den odjíždí na turné po Bretani. Samozřejmě nezklamali. A dozvěděl jsem se jak se jmenuje ta jejich písnička, co se mi tolik líbí. Jsou to „Tři námořníci z Brestu“ (na stránkách Branu je text včetně překladu).

Po kratičké pauze nastoupili Jauvajs. Od nich mám rád „Oslíka“, na stránkách kapely si ho můžete v sekci MP3 pustit. Když jsme s poutníkem Hrochem byli na koncertě v Bohnicích po téhle písničce jsme si řekli, že si myslíme, že ten Oslík z písničky jsme my (každý si to myslel o sobě). Jauvajs se líbili i Daniele, manželce Jirky, vynikajícího keramika z Mutějovic. A tak si CD odnesla domů.

Kapela z Ostravy, Celtic Cross, ssebou přivezla dešťovou přeháňku. Do půl těla svlečený tanečník toho však nedbal a tančil a Marta z kapely se na něj smála. Trochu nelibě (ale jen na oko) to nesl baskytariska Dave a přemístil ho trochu stranou (samozřejmě ústně). Dále nám vysvětlil, co to je v Ostravě rondel (kruhový objezd) a Vaška Routa pozval do známé Stodolní ulice, kterou on ale dobře zná neb už tam taky hrál.

Když nám moc kručelo v bříškách, vzali jsme Jirku, dědu P., který pro samé nakupování keramiky ani nepřišel dolů na koncert a Roru, která cestou na Vyšehrad stihla zabloudit, do čínské restaurace a tam jsme se poměli. Petra s Rorou si dali navrch ještě smažené jahody a ananas a tak to trvalo. Jirka začal být nervózní, že jsme nechali Danielu u stánku s keramikou dlouho samotnou a tak jsme je s dědou P. poslali napřed. Čekáním jsme stihli propást vystoupení Věry Kláskové a i téměř celé Shivers.

Na Marw, neboli mrtvolkách už jsem byl jen s Jirkou a Danielou. Petru odtáhla Rora domů, aby jí zašila jeansy. Přišlo mi, že zvučí zbytečně dlouho, ale když začli, uznal jsem, že to stálo za to si počkat. Byli výborní a díky Báře Garcia, brousí i do jiných hudebních oblastí – video. Byli příjemným ozvláštněním v maratonu „keltských“ písní a instrumentálních skladeb. Pak kytaristovi praskla struna a zpěvačka Veronika, zazpívala bez kapely skvostnou lidovku. Byl to bombónek.

Jenže doba se nachýlila a nastoupila poslední kapela Czeltic. Byla to šílená rocková smršť (video1, video2) včetně skotských dud v podání Vaška Routa. Daniela se ukázala jako velká fanynka a přestože si přišla poslechnout tři písničky, neměla se k odchodu, dokud nezkončili úplně. Radši jsem zašel vyřídit Jirkovi, že je všechno v pořádku, aby neměl o ní strach.

A nakonec zahráli dudáci s bubeníky „Auld Lang Syne“ a šlo se domů.

Zbultran